Knihovna Vladislava Kruty
Bravený-Franc: Vladislav Kruta
Seznam knih
Napsali o Krutově knihovně
O původu Knihovny Vladislava Kruty
Úspěšní badatelé se ke konci své tvůrčí dráhy zpravidla obracejí k dějinám svého oboru. Je to příznak postupné změny analytického myšlení k syntetickému, obracení pozornosti od jednotlivostí k vztahům a souvislostem včetně časových. Vladislav Kruta (1908 – 1979) byl výjimečný v tom, že se historií fyziologie, medicíny a přírodních věd obecně zabýval již od mládí. První svědectví tohoto jeho raného zájmu jsou čtyři biografická hesla v Ottově slovníku naučném z roku 1935. O dva roky později, kdy Kruta publikuje své nejobjevnější práce odborné a stává se mezinárodně známým, si jej již F. K. Studnička vybral jako spolupracovníka při vydávání Sebraných spisů J. E. Purkyně. Kruta se přitom začíná systematicky zabývat objevitelským dílem jiného velkého českého fyziologa J. Prochásky (1749 – 1820). Měl o něm již připraven rukopis, který dokonce získal cenu Karlovy univerzity, ale k vydání již nedošlo. Procháskovi se věnoval ještě v následujících letech a tyto studie završil vynikající monografií v roce 1956. Krutův zájem o historii vědy od počátku provázela vášeň sbírat historicky cenné spisy. Neváhal dát své skrovné úspory za nálezy v pražských antikvariátech i u pařížských bukinistů za opakovaných studijních pobytů ve Francii. O předválečné akvizice však většinou přišel. Prahu opouštěl v roce 1939 narychlo s holýma rukama a to, co měl schováno za války ve Francii, pozbyl při bombardování. (Jedna kniha má na předsádce vpisek: „Zachráněno z trosek domu v Saumur“. Habent sua fata libelli.) Z Anglie se Kruta v roce 1945 vracel domů všeho všudy se šesti bednami, z toho čtyři byly jen knihy, časopisy a separátky o vědě, o umění, o filozofii, beletrie, exilová literatura, včetně unikátního souboru publikací lékařů – exulantů, většinou příslušníků vojenských jednotek. Celkem přes 300 svazků. Staly se základem knihovny, která nadále rostla, kterou mnohokrát stěhoval z místa na místo a která teprve nyní, téměř tři desetiletí po jeho smrti, dostává své důstojné a definitivní umístění. Vydávání sebraných spisů J. E. Purkyně pokračovalo i po válce. Hlavním vydavatelem těchto „Opera omnia“ se od roku 1951 stal V. Kruta. To jej přivedlo k hlubokému, do konce života trvajícímu studiu osobnosti J. E. Purkyně (1787 – 1869). Napsal o něm desítky prací i monografií, redigoval sborníky s purkyňovskou tematikou a shromáždil snad vše, co kdy bylo o Purkyňovi napsáno. Přirozeně se stal světově nejproslulejším znalcem jeho díla. Tato činnost vyvrcholila organizací mimořádně úspěšného mezinárodního symposia při příležitosti 100. výročí Purkyňova úmrtí v Praze. Kruta se stejně jako o svou knihovnu staral též o knihovnu brněnského Fyziologického ústavu, jehož byl od roku 1951 přednostou. Zakládal ji E. Babák a pečovali o ni jeho dva žáci a následovníci, J. Petřík a L. Drastich. Když v padesátých letech přísun zahraniční literatury téměř ustal, Kruta nalezl náhradní zdroje: posílal svému příteli doc. J. Brumlíkovi do USA na kinofilmech českou beletrii a výměnou dostával odbornou literaturu. Ještě vydatnější zdroj Kruta zajistil jako redaktor fakultního časopisu Scripta Medica, který přivedl na velmi dobrou úroveň a dosáhl pro Ústřední knihovnu Lékařské fakulty jeho výměny za desítky časopisů z celého světa. V roce 1970 byl Kruta jako signatář známé výzvy 2000 slov předčasně penzionován a přístup na univerzitu mu byl zakázán. Jeho knihy, které vyplnily nejen jeho krásnou pracovnu doma, hromadily se i na ústavě, odkud musely nyní zmizet. I se slábnoucím zdravím Kruta nepřestal pracovat. Uveřejnil ještě pět desítek prací, vesměs o J. E. Purkyňovi. Na samotný závěr se v příznačném uzavírání kruhu ještě jednou vrátil k J. Procháskovi. Nedlouho před smrtí profesor Kruta vyslovil přání, aby se jeho drahocenné knihovny, zatím nouzově umístěné, jednou ujala Univerzita. Dlouho na to z různých důvodů nebylo ani pomyšlení. Knihy byly provizorně uloženy v garáži Krutova domu a pak v suterénu Fyziologického ústavu. Skoro se již zdálo, že při závratném růstu vědeckých informací a v době elektronického knihovnictví ani nebude zájem tuto knihovnu oživit a bude nakonec ztracena. Ale přece jen se nedávno vše v dobré obrátilo. Krutova odkazu se ujala Knihovna univerzitního kampusu, celý fond byl v neuvěřitelně krátké době katalogizován a připraven k slavnostnímu zpřístupnění. Medicína a přírodní vědy vůbec se v posledních desetiletích vyvíjejí takovým tempem, že poznatky, kromě několika klíčových, rychle zastarávají. V tom spěchu jakoby nebyl čas se zastavit a ohlédnout, jakými cestami se věda vyvíjela, jak klopotně se dobírala k dnešnímu stavu a jakých omylů se dopouštěla. Ale současně se přitom pozapomíná, co již dříve objevila a co tak objevujeme znovu. I když připustíme, že význam staré literatury má pro současnou vědu značná omezení, přesto je důležitým zdrojem poznání vývoje vědeckého myšlení a vědy jako civilizačního faktoru primární důležitosti. Historické knihovny si musí vědecké instituce - a vysoké školy především – vážit a ochraňovat je jako kulturní dědictví, jako trvalý doklad svého smyslu. Masarykova univerzita už několik takových celků má. Ke Knihovně A. Nováka, O. Březiny a L. Janáčka nyní přibude Knihovna Vladislava Kruty. Je přímo symbolické, že se tak stane na den přesně 100 roků od jeho narození.Pavel Bravený